Proč? Protože při hledání informací o porodu jsem na českých webech a v českých časopisech nacházela pouze strohé informace, které byly většinou v tónu „Tak se to u nás dělá.“ Jenže to mi nestačilo a začala jsem se o tyto věci, které „se tak dělají“, zajímat.

Před tím, než jsem se začala o porod zajímat, měla jsem v hlavě pouze malou představu o tom, jak to vlastně probíhá. Říkala jsem si, že na tom přece nemůže být nic zapeklitého, co by vyžadovalo bližší zkoumání. Že porod má tři doby, rodí se v porodnici, kvůli případným komplikacím, které, jak už to tak v životě bývá, někdy nastávají. Co víc?

Jenže z nějakého důvodu jsem do tématiky porodnictví začala nahlížet a objevila spoustu zajímavých informací. Bohužel pro mě, nebyly moc příjemné. Má iluze o porodu, jako o ději, který příroda (a milióny let to ověřily) vymyslela dobře, který bolí, ale dá se to vydržet, který je sice občas komplikovaný, ale ve většině je bezproblémový, který potřebuje pouze podporu, čas a pochopení, se rázem rozplynula. Zjistila jsem, že se do něho zasahuje až příliš často a většinou zbytečně. A že právě tyto zásahy ve velkém způsobují právě ty komplikace, které je třeba z minuty na minutu řešit.

Jelikož, jak už jsem zmínila, české informace o normálním porodu jsou nedostatkovým zbožím, byla jsem nucena lovit v zahraničních vodách. Pročítala jsem vědecké studie, které jsou podkladem pro medicínu založenou na důkazech a která by měla být praktikována i u nás, doporučení WHO o normálním porodu, Lamaze doporučení a další a zjistila, že mé původní přesvědčení, že porod je přirozená součást života a (pokud to zdravotní stav maminky či miminka nevyžaduje), jsou zásahy do něho zbytečné, se potvrdilo. Ba co víc, někdy jsou tyto zásahy dokonce škodlivé! Jednoduše řečeno, to co je přirozené a normální, musí ověřovat studie, aby se nakonec ukázalo, že to je tak správně. A že se člověk zase plete, do čeho nemá.

Postupně jsem zjišťovala, jak moc v rozporu jsou praktiky běžné v českém porodnictví s těmi světovými. Namítnete, že za tu vynikající nízkou novorozeneckou úmrtnost to přece stojí. Jenže to není tak úplně pravda. Česká novorozenecká úmrtnost se počítá odlišně od standardů zavedených v ostatních zemích. Navíc je zde specifická potratová politika, která novorozeneckou úmrtnost taktéž uměle snižuje. Takže na tom nejsme až tak dobře. Každopádně, když odhlédneme od způsobu počítání novorozenecké úmrtnosti, ale budeme jí brát jako fakt, není o nic nižší, než v zemích, kde jsou zásady WHO běžně praktikovány, není o nic nižší, než země, kde běžně určité procento žen rodí doma (značně kontroverzní záležitost v české kotlině). Tudíž omlouvat rutinní zákroky nízkou novorozeneckou úmrtnosti je bezpředmětné.

A když už jsem procházela nejrůznější studie, vědecké práce, zásady WHO a podobně, tak jsem si řekla, že tyto informace by měly být poskytnuty všem ženám, které mají o tyto informace zájem. Aby tyto ženy měly možnost získat informace a aby nemusely pracně prohledávat zahraniční zdroje a měly to vše na jednom místě. V dnešní době není problém dostat se k informacím, které studují lékaři a které by lékaři studovat měli. Není tedy vhodné shazovat jakoukoliv snahu žen o informace tím, že na to lékaři studovali a ženy se o to nemají co zajímat. Dokonce i ministerstvo zdravotnictví ve své příručce radí občanům, aby se o své zdraví zajímali, vzdělávali se a informovali. Dovolte mi malou analogii: Výběru auta (či jakéhokoliv zboží delší spotřeby) věnujete spoustu času a přesto byste tento výběr mohli nechat na odborníkovi, který se v této oblasti pohybuje déle a tudíž by, teoreticky, měl vědět víc. Ale jste to vy, kdo se musí rozhodnout, kdo ponese za výběr zodpovědnost. S porodem to není jinak. Naopak, je to vaše tělo, vaše zdraví, vaše dítě. Vy ponesete následky svého rozhodnutí celý život, nikoliv lékař či zdravotnický personál.

Toto jsou ony důvody, proč tento web.

Magda