Když se řekne porod, asociací pro většinu lidí je slovo porodnice. Faktem je, že porody v porodnicích jsou tu – vzhledem k dlouhé historii porodů doma – jen velmi krátkou dobu. V dnešní době je považován porod v porodnici za jediný bezpečný standard, jinde či doma jako hazard,přestože masové zavádění nemocničního porodu pro ženy s nízkorizikovým těhotenstvím nebylo nikdy prokázáno jako skutečně bezpečné. Více se dozvíte ve vyčerpávajícím článku o mýtu jediné bezpečné varianty porodu – porodu v porodnici – autorky Judy Cohain, CNM.

Od počátku porodů v porodnicích chyběly studie podporující jejich vhodnost pro ženy s nízkým rizikem. Za posledních patnáct let vzniklo nejméně 17 studií a všechny podporují asistovaný plánovaný domácí porod právě pro tyto nízkorizikové ženy.

Výzkumy odhalily, že existují pouze 2 akutní situace, jež mohou nastat při domácím porodu a při kterých by mohly mít matka a dítě lepší výsledky, kdyby to byl plánovaný nemocniční porod. Jmenovitě prolaps pupečníku a embolie plodovou vodou. I když je to tragické, prolaps pupečníku a embolie plodovou vodou se vyskytují u domácího porodu vzácně: jeden případ z 5 000 a jeden z 500 000, ve srovnání s desítkami akutních krizových situací ohrožujících matku a dítě, které se vyskytují u plánovaných nemocničních porodů, způsobených intervencemi do porodního procesu. Tím se špička vah snadno přehoupne ve prospěch plánovaného asistovaného domácího porodu pro nízkorizikové rodičky. Na tomto místě budou diskutovány tyto akutní situace způsobené nemocničním porodem, aby ženy s nízkým rizikem mohly učinit informovanou volbu místa porodu.

Je pro nízkorizikové ženy porod v porodnici vůbec bezpečnější než domácí porod?

Odpověď je jednoznačné “ne”.

Od roku 1995 existuje 12 vysoce kvalitních studií [1–12] z Kanady, Švýcarska, Švédska, Nizozemí, Spojených států, Spojeného království, Nového Zélandu a Izraele, které ukazují, že plánovaný asistovaný domácí porod má nižší či obdobnou míru perinatální úmrtnosti a značně nižší míru nemocnosti matek (císařské řezy, krvácení, třetí a čtvrté stupně natržení) ve srovnání se srovnatelnou skupinou nízkorizikových žen, které plánovaně porodily v porodnici.

Dalších 5 studií [13–17] tvrdí, že domácí porod má vyšší míru perinatální úmrtnosti ve srovnání s nemocničními porody. Avšak tyto studie zahrnují vysoce rizikové porody ve skupině domácích porodů. I po vyřazení vysoce rizikových porodů v obou skupinách výsledky domácích porodů stále zahrnují předčasné porody v 34.–37. týdnu [13–17], porody koncem pánevním a porody dvojčat [13, 14], letální anomálie neslučitelné se životem [13, 14], nezamýšlené domácí porody [15, 16], neplánované domácí porody [15, 16] či ženy, které by byly vyřazeny z domácího porodu kvůli vysokému riziku na konci těhotenství a předány do péče porodnic, byly přesto zařazeny do skupiny domácích porodů. [17]

Těchto pět studií vyvozuje, že domácí porod je méně bezpečný než ten nemocniční, ale to, co skutečně tyto dokumenty zjistily, je, že nízkorizikové porody jsou bezpečnější doma, kdežto předčasné porody mají lepší výsledky v porodnici. Možným vysvětlením pro tyto chybné závěry studií mohou být paternalistické mocenské hry nad ženami či fakt, že nemocniční porod není pouze nejběžnějším, ale také nejziskovějším důvodem pro hospitalizaci. Po odstranění těchto vysoce rizikových porodů z těchto studií potvrzují i tyto studie, že domácí porod je bezpečnější než nemocniční pro nízkorizikové ženy.

Margaret Tew, statistička, poukazovala již od roku 1977 [18] na fakt, že nemocniční porody nebyly nikdy zkoumány z hlediska bezpečnosti před tím, než byly plošně zavedeny. Analyzovala všechna data, která mohla najít, z let, kdy byly porody přesunuty do porodnic, tedy 1920 – 1950, hledajíc důkazy o zlepšení výsledků u nemocničních porodů, ale žádné nenašla. Setkala se pouze s velkým odporem ke zveřejnění svých zjištění v odborných časopisech. Pouze jeden odborný článek vyšel v časopise [18]. Zbytek jejíich zjištění byl publikován v kapitole jedné knihy a v její vlastní knize. [19, 20]

Dr. Shearer 1985: “Když jsem začínal všeobecnou praxi v roce 1954, zhruba jedna třetina dětí se narodila doma, pouze ženy s problémy a pár prvorodiček měly možnost zamluvit si postel v místní nemocnici, St. John’s Chelmsford. Na počátku sedmdesátých let minulého století se toto výrazně změnilo a všechny matky, které si to přály nebo potřebovaly, si mohly zamluvit postel na poradenské jednotce. Ačkoliv jsem se svými partnery pokračoval v péči o domácí porody, dostávali jsme často dotazy na rizika domácího porodu a v minulé dekádě bylo obvyklým důvodem dávaným nízkorizikovým matkám, které žádaly o nemocniční porody, ’protože je to bezpečnější’. Zdá se, že pro toto tvrzení není žádný důkaz.” [21]

Míra perinatálního úmrtí při nemocničním porodu se nevyrovná výsledkům zkušené, motivované porodní asistentky při plánovaném asistovaném domácím porodu.

Zveřejněná míra perinatální úmrtnosti při plánovaném asistovaném domácím porodu a nemocničním porodu u nízkorizikových žen je průměrně 0,6/1000 u vaginálních porodů a 1,8/1000 u císařských řezů [22, 23]. Míra perinatální úmrtnosti u nemocničních porodů u nízkorizikových žen je obdobná jako u plánovaných domácích porodů obecně, avšak mateřská nemocnost je u plánovaných nemocničních porodů o mnoho vyšší. Optimální perinatální mortalita a výsledky matek jsou zaznamenány u výborně vyškolených, motivovaných porodních asistentek specializujících se na porody doma:

0/1000 Poplar, East London District, UK 1950: Jennifer Worth říká, že pomohla odrodit přes 100 dětí před kvalifikací a několik tisíc po ní v činžácích z doby po druhé světové válce, kde netekla voda a v jedné místnosti žily rodiny v počtu desíti lidí , tehdy byla desetičlenná rodina běžná. “Nevzpomínám si na žádný případ akutního ohrožení života a už vůbec na katastrofy během porodu. Mladí lidé mi dnes jednoduše nevěří, když to říkám, ale já jim odpovídám, zeptejte se jakékoliv porodní asistentky z mé generace, která má hodně zkušeností s porody ve čtvrtích jako já, a potvrdí vám to.

Myslím, že jediným důvodem, proč jsme neměli mnoho problémů, je to, že jsme poskytovaly velmi dobrou prenatální péči, s pečlivým sledováním abnormalit jako je křivice. Všechny ženy, které měly křivici, byly odeslány do nemocnice na císařský řez. Nediagnostikované postavení koncem pánevním či dvojčata se také vyskytovaly. Katastrofy však zkrátka nenastávaly. Možná to mělo co do činění s přístupem matek a porodních asistentek.” [24]

0/1000 Švédsko 1992–2004 [25]: “Ve skupině 790 plánovaných domácích porodů se nevyskytl žádný naléhavý případ. Vyskytl se pouze jeden případ prolapsu pupečníku mezi 790 plánovanými domácími porody (0,1 %). Dítě bylo porozeno doma jedenáct minut po prasknutí vody a mělo Apgar skóre 8 v pěti minutách. Byla zavolána záchranka, která přijela po narození dítěte. Převoz nebyl nutný.”

0/1000 Porodní centrum Rankin Inlet, Nunavut, Kanadské severní teritorium: Nejbližší nemocnice k Porodnímu centru Rankin Inlet je 3 a půl hodiny letadlem, což nezahrnuje čas organizace letu. Ředitelka porodního centra Amanda Marshman napsala: “Je pravda, že pracujeme s týmem porodních asistentek v této odlehlé komunitě. To znamená, že nemůžeme urychlovat či vyvolávat porody. Za celou dobu, co tady jsem, se nestalo nic, co by stálo za řeč.

Ano, máme předčasně narozené děti či krvácení, ale celkově vzato nemáme mnoho komplikací. Neměli jsme žádnou mateřskou ani fetální úmrtnost či nemocnost za celé ty roky od otevření porodního centra. Stává se spíše, že komplikace potkávají ženy, které si vybraly pro porod porodnici ve Winnipegu!”

0/1000 Izrael: Mezi 3 721 zdokumentovanými plánovanými domácími porody mezi roky 2003 až 2010, asistovanými 15 porodními asistentkami, bylo 97,1 % normálních vaginálních porodů, 1,5 % císařských řezů a žádné perinatální úmrtí. [6] Navzdory těmto výsledkům byl v roce 2008 přijat restriktivní protokol proti domácím porodům a v roce 2012 ještě restriktivnější.

0,28/1000 Maďarsko: Dr. Agnes Gereb pomohla na svět přes 3,5 tisícům dětí s jediným perinatálním úmrtím, to znamená, že míra perinatální úmrtnosti je 0,28/1000. Navzdory této cenné statistice a jejím protokolům začala vláda a policie provádět „hony na čarodějnice“, hlavně proti ní, a přes 200 jejích záznamů zmizelo.

Co je příčinou horších výsledků u nízkorizikových žen při nemocničních porodech a lepších výsledků doma?

• Plánovaný porod v porodnici naznačuje, že se žena bojí špatných výsledků, což se může stát sebenaplňujícím proroctvím. Když něco chcete, není to sen. Stane se realitou.
• Zvýšený strach způsobuje uvolňování adrenalinu a dalších adrenergních neurotransmiterů, které zpomalují či dokonce zastavují porodní proces.
• Neznámé prostředí, cizí lidé, lidé v uniformách, neznámé pachy během porodu brzdí savčí porodní instinkt.
• Automobilové nehody cestou do porodnice.
• Nemocniční personál je rezervoárem bakterií, proti kterým nejsou matka s dítětem imunní.
• Horší přístup k jídlu a pití může způsobit hypoglykémii a dehydrataci.
• Neznámé prostředí toalet může vést k plnému měchýři, zácpě, což zvyšuje bolest a poškození močového měchýře.
• Vše výše uvedené zvyšuje úroveň bolesti, která vysílá stresové signály k plodu, což negativně ovlivňuje tepovou frekvenci dítěte.
• Tajné dohody zaměstnanců nemocnice upřednostňují bezpečnostní protokoly před závazkem klientovi.
• Nedostatek zodpovědnosti zaměstnanců k pacientovi přispívá ke špatným výsledkům.
• Poloha na zádech utlačuje aortu a dolní dutou žílu, což snižuje zásobení plodu kyslíkem.
• Kontinuální fetální monitorování zvyšuje bolest, snižuje zásobení plodu kyslíkem, snižuje pohyblivost a zvyšuje úzkost.
• Vaginální vyšetření každou hodinu zanáší bakterie do dělohy – již po třech a více vaginálních vyšetřeních se zvyšuje pravděpodobnost infekce.
• Nadužívání antibiotik ničí zdravou bakteriální flóru a snižuje schopnosti imunitního systému.
• Umělé protržení plodových obalů způsobuje prolaps pupečníku, zvyšuje pravděpodobnost infekce a zvyšuje bolest.
• Indukce způsobuje prolaps pupečníku, rupturu dělohy, embolii plodovou vodou, zvyšuje poporodní krvácení.
• Augmentace (urychlování): totéž co indukce.
• Epiziotomie zvyšuje krvácení, natržení třetího a čtvrtého stupně, trvalé zdravotní postižení.
• Epidurál způsobuje horečku u 15 % žen, což zvyšuje pravděpodobnost novorozeneckých křečí, které mohou způsobit poškození mozku.
• Vakuová extrakce zvyšuje míru natržení třetího a čtvrtého stupně, což způsobuje celoživotní inkontinenci moči a stolice, sexuální zdravotní problémy a zvýšené krvácení; u dítěte pak nitrolební krvácení (0,9 %), zlomeniny lebky (5 %) a vzácně i poškození mozku či smrt dítěte. [26]
• Císařské řezy způsobují mateřské a perinatální úmrtí a zvyšují mateřskou a novorozeneckou morbiditu, celoživotní bolesti, jizvy, neplodnost, srůsty, sníženou schopnost pečovat o dítě, zvýšenou pravděpodobnost porození mrtvého dítěte a vrostlou placentu při dalších těhotenstvích. Každý císařský řez způsobuje krvácení v míře přes 500 kubických centimetrů. Současné využívání císařských řezů nesnížilo míru perinatálního úmrtí a nezabraňuje dětské mozkové obrně u termínových novorozenců.
• Separace matky od dítěte během období bondingu.

Které akutní případy se stávají častěji v nemocnici?

• Chorioamnionitida a děložní infekce způsobená vaginálními vyšetřeními prováděnými více než třikrát: 1/1000.
• Tíseň plodu spojena s polohou na zádech a pobytem na monitoru: 10 %.
• Prolaps pupečníku z rutinně prováděného umělého protržení plodových obalů: 10 % prolapsů pupečníku je spojeno s umělým protržením plodových obalů.
• Dystokie ramének z důvodu porodu na nemocniční posteli místo na všech čtyřech: 3/1000.
• Dystokie ramének při klešťovém porodu 3/100.

Které akutní případy se stávají pouze při nemocničním porodu?

• Indukce či augmentace je spojována se zvýšeným výskytem prolapsu pupečníku (1/1000), ruptury dělohy (1 %), embolie plodovou vodou (1/25 000) a abrupce placenty (3/1000).
• Rozdrcení lebky plodu vakuumextraktorem či kleštěmi (1/300 000).
• Celoživotní ochrnutí z epidurálu: 1 z 250 000 epidurálů.
• Vykrvácení kvůli zbytečnému, plánovanému císařskému řezu: 1 z 3000 císařských řezů.
• Smrt z anestezie při císařském řezu (CŘ): 1 z 10 000 CŘ.
• Autonehoda cestou do či z nemocnice: 1/1 000

Jaké klamy se musí podporovat pro udržení mýtů obklopujících porody v porodnicích?

“Normální těhotenství se může rázem stát akutním případem vyžadujícím okamžitou intervenci” [28]. Toto tvrzení je pravdivé. Nicméně aby se toto prohlášení mohlo používat jako podpora nemocničních porodů vůči domácím pro nízkorizikové ženy, musely by následující tři výroky být pravdivé (víme, že jsou chybné):

1. Nemocnice mají značně lepší výsledky než porody doma ve všech akutních případech.
2. Nemocniční porody nezpůsobují více akutních stavů, než samy zachrání.
3. Nemocniční porody nezpůsobují akutní stavy, které se nevyskytují u domácích porodů.

Všechny tři výše uvedené nutné podmínky jsou chybné.

Domácí porody mají lepší výsledky u dystokie ramének, protože většina porodů se odehrává na všech čtyřech a je snadné se na všechny čtyři otočit doma, kde nejsou vysoké nemocniční postele a žena není napojena na monitor, kapačku, ani nemá epidurál.

Epidurál, vakuová extrakce a kleště ztrojnásobují míru dystokie ramének. Ženy s epidurálem nemohou tlačit optimálně. Nemocniční postele jsou příliš vysoké na to, aby lékaři mohli provádět suprapubický tlak efektivně.

Domácí porody mají desetinovou míru prolapsu pupečníku, embolie plodovou vodou, ruptury dělohy, odlučování placenty a tísně plodu. Domácí porody mají nižší míry těchto komplikací, protože umělé protržení plodových obalů a indukce nejsou prováděny rutinně. Domácí porod zabraňuje tísni plodu, protože se nestává, že by rodička ležela na zádech a byla připoutána na monitor. Tíseň plodu se vyskytuje v jednom z tisíce případů u termínových nízkorizikových porodů oproti 10 % případů u nízkorizikových nemocničních porodů, kvůli kontinuálnímu monitoru a umělé stimulaci dělohy.

Existují pouze dva akutní stavy, které mohou být lépe léčeny v nemocnici než doma. Plod je naproti tomu při plánovaném nemocničním porodu vystaven riziku desítek akutních stavů: získání nemocniční infekce všech tvarů a velikostí, dvojnásobná míra krvácení, desetinásobná míra tísně plodu, zlomené klíční kosti, zlomeniny lebky, hematomy, v 1 % dojde k pořezání hlavičky během císařského řezu, v 15 % vzniká horečka z epidurálu, křeče, poškození mozku vakuumextraktorem či indukcí, úmrtí na dystokii ramének, přerušení období bondingu, poruchy kojení; a stejný počet komplikací hrozí při nemocničním porodu matce. Řečeno jednoduše, je desetkrát větší počet nízkorizikových matek a dětí, které by dnes žily, kdyby si vybraly domácí porod místo nemocničního, ve srovnání s počtem těch, které jsou dnes na živu, protože si vybraly nemocniční porod před domácím.

Zkrátka: Kdyby byl nemocniční porod užitečný, data by to potvrzovala, avšak všechny studie domácích porodů [1–20] ukazují lepší výsledky pro nízkorizikové ženy při plánovaném asistovaném domácím porodu.

Které akutní stavy, které se mohou při porodu stát, by byly lépe zvládnutelné v porodnici?

Jsou čtyři mimořádné situace, které se dají lépe zvládnout v nemocnici než doma, a jsou snadno zapamatovatelné díky mnemotechnické pomůcce PERA:

• Prolaps pupečníku
• Embolie plodovou vodou
• Ruptura dělohy
• Abrupce placenty

Ruptura dělohy a abrupce placenty se vyskytují pouze u vysoce rizikových žen, které nejsou vhodné pro plánovaný domácí porod, avšak některé ho volí a zákon chrání jejich právo to udělat [USA].

Jaké jsou akutní stavy, které mohou nastat u žen s nízkým rizikem a mohou být ošetřeny lépe v nemocnici než doma?

Embolie plodovou vodou a prolaps pupečníku – jediné akutní stavy, které mají lepší výsledky v porodnici. Jsou velmi vzácné a žádná studie nedokumentuje míru, v jaké náhle nastávají při nízkorizikovém domácím porodu. Pouze v jedné případové studii byl zaznamenán prolaps pupečníku u nízkorizikové rodičky [27], byl způsoben porodní asistentkou, která provedla umělé protržení plodových obalů a při praxi zakazující umělé protržení plodových obalů by nenastal. Není známa míra embolie plodovou vodou a prolapsu pupečníku vyskytujících se doma při absenci umělého protržení plodových obalů.

Porodní asistentky chodící k porodům doma rutinně neprovádějí umělé protržení plodových obalů, kdežto v porodnicích jsou obaly rutinně protrhávány. Agnes Gereb neměla za celých 3 500 porodů jediný případ prolapsu pupečníku. Někdy se používá horká koupel k udržení pulzace a teploty vyhřezlého pupečníku, než dojde k porození dítěte. Stává se to tak vzácně, že míra úmrtí na embolii plodovou vodou (1/1 000 000) a prolaps pupečníku (1/100 000) při domácím porodu je nepatrným zlomkem mateřské úmrtnosti (1/5 000) a perinatální úmrtnosti (1,7/1 000) při císařském řezu v nemocnici. [35]

Když neuvažujeme pouze smrt, ale také nemocnost, vyšší nemocnost je způsobená nemocničním vyvoláváním porodů u nízkorizikových žen. Všechny čtyři zmíněné akutní stavy jsou spojovány s indukcí [28–31]. Dnes je 40 % porodů ve Spojených státech vyvoláváno [32].

Přibližné míry akutních stavů u žen s nízkým rizikem při plánovaném asistovaném domácím porodu oproti nemocničnímu porodu:

	Asistovaný domácí porod nízkorizikových žen před transferem	Plánovaný nemocniční porod nízkorizikových žen
Prolaps pupečníku	Všechna rizika [23] = 1/1385 (0,07 %)	Nízké riziko = 1/872 (0,1 %) [5]
	Nízké riziko = 1/5000?	Riziko smrti plodu = 1/17 000
	Riziko smrti plodu = 1/100 000
Ruptura dělohy (20 % dětí při ní umírá)	Neznámé. Pouze mezi vysoce rizikovými domácími porody.	1/200 [29]
Embolie plodovou vodou (míra úmrtí matek 50 %)	Žádná data pro nízkorizikové. 1/ 1 000 000?	1/25 000 [30]
Celková či částečná abrupce placenty	Pouze mezi vysoce rizikovými domácími porody – hypertenze, předčasný porod	0,3 % porodů v termínu [33]
Akutní tíseň plodu	Pouze mezi vysoce rizikovými	10 – 20 %

Shrnutí: Úmrtí způsobená vzácnými akutními stavy při plánovaném asistovaném domácím porodu u nízkorizikových žen, které by měly lepší výsledky v nemocnici, jsou převážena úmrtími a nemocností způsobenými běžnými akutními stavy v důsledku nemocničních intervencí. Plánovaný asistovaný domácí porod zastiňuje nemocniční porody u nízkorizikových žen v každé kategorii akutních stavů. Dnešní výzkum mylně vnímá nemocniční porod jako zlatý standard. Kvůli zaujatosti vůči nemocničním porodům většina vědců ignoruje fakt, že ženy by mohly dosáhnout lepších výsledků než v nemocnici, a to plánovaným asistovaným domácím porodem.

Zdroje:
Janssen PA, Saxell L, Page LA, Klein MC, Liston RM, Lee SK. Outcomes of planned home birth with registered midwife versus planned hospital birth with midwife or physician. CMAJ 2009;181:377–83.
Hutton EK, Reitsma AH, Kaufman K. Outcomes associated with planned home and planned hospital births in low-risk women attended by midwives in Ontario, Canada, 2003–2006: a retrospective cohort study. Birth 2009;36:180–9.
Janssen, P.A., et al. 2002. Outcomes of planned home births versus planned hospital births after regulation of midwifery in British Columbia. CMAJ 166: 315-23.
Ackermann-Liebrich U, Voegeli T, Gunter-Witt K, Kunz I,Zullig M, Schindler C, et al. Home versus hospital deliveries Zurich: follow up study of matched pairs for procedures and outcome. BMJ 1996;313:1313–8.
Lindgren HE, Radestad IJ, Christensson K, Hildingsson IM. Outcome of planned home births compared to hospital births in Sweden between 1992 and 2004. A population-based register study. Acta Obstet Gynecol Scand 2008;87:751–9.
Shiftan, A., et al. 2009. Planned home deliveries in Israel between the years 2003-2007. Harefuah 148(6): 362-6, 413. Hebrew.
Johnson KC, Davis BA. Outcomes of planned home births with certified professional midwives: large prospective study in North America. BMJ 2005;330:1416.
Wiegers TA, Keirse MJ, van der Zee J, Berghs GA. Outcome of planned home and planned hospital births in low risk pregnancies: prospective study in midwifery practices in The Netherlands. BMJ 1996;313:1309–13.
Anderson RE, Murphy PA. Outcomes of 11,788 planned home births attended by certified nurse-midwives. A retrospective descriptive study. J Nurse Midwifery 1995;40:483–92.
Chamberlain G, Wraight A, Crowley P. Birth at home. Pract Midwife 1999;2:35–9.
Gulbransen G, Hilton J, McKay L, Cox A. Home birth in New Zealand 1973–93: incidence and mortality. N Z Med J 1997;110:87–9.
Birthplace in England Collaborative Group. Perinatal and maternal outcomes by planned place of birth for healthy women with low risk pregnancies: the Birthplace in England national prospective cohort study. BMJ. 2011;343:d7400.
Bastian H, Keirse MJ, Lancaster PA. Perinatal death associated with planned home birth in Australia: population based study. BMJ 1998;317:384–8.
Kennare RM, Keirse MJ, Tucker GR, Chan AC. Planned home and hospital births in South Australia, 1991–2006:differences in outcomes. Med J Aust 2010;192:76–80.
Pang JW, Heffelfinger JD, Huang GJ, Benedetti TJ, Weiss NS.Outcomes of planned home births in Washington State:1989–1996. Obstet Gynecol 2002;100:253–9.
Wax JR, Lucas FL, Lamont M, Pinette MG, Cartin A, Blackstone J. Maternal and newborn outcomes in planned home birth vs planned hospital births: a metaanalysis. Am J Obstet Gynecol 2010;203:243.e1– 8.
Evers AC, Brouwers HA, Hukkelhoven CW, Nikkels PG,Boon J, van Egmond-Linden A, et al. Perinatal mortality and severe morbidity in low and high risk term pregnancies in the Netherlands: prospective cohort study. BMJ 2010;341:c5639.
Tew M. 1977. Obstetric hospitals and general practitioner units: the statistical record. Journal of the Royal College of General Practitioners. 27:689-94.
Tew M. 1978, The case against hospital deliveries: the statistical evidence. In: Kitzinger S, Davis J. eds. The place of birth: A study of the environment in which birth takes place with special reference to home confinements. Oxford: Oxford University Press: 55-65.
Tew M 1990. Safer Childbirth: a critical history of maternity care: London: Chapman and Hall.
Shearer JML. Five year prospective survey of risk of booking for a home birth in Essex. BMJ 1985;219:1478-80.
MacDorman MF, Declercq E, Menacker F, Malloy MH. Infant and neonatal mortality for primary cesarean and vaginal births to women with “no indicated risk,” United States, 1998-2001 birth cohorts. Birth. 2006 Sep;33(3):175-82.
Anderson RE, Murphy PA. Outcomes of 11,788 planned home births attended by certified nurse-midwives: a retrospective descriptive study. J Nurse-Midwifery. 1995;40:483_92.
Worth J. District midwifery in the 1950s. MIDIRS Midwifery Digest 2002. 12:2:174-6.
Lindgren HE, Radestad IJ, Christensson K, Hildengsson IM. Outcomes of planned home births compared to hospital births in Sweden between 1992 and 2004: a population-based register study. Acta Obstet Gynecol 2008;87:751-9.
Doumouchtsis SK, Arulkumaran S. Head trauma after instrumental births. Clin Perinatol. 2008;35(1):69-83, viii.
Richardson J. Supervisory issues: lessons to learn from a home birth. 2009. BJM 17:11:710-12.
Kahana B, Sheiner E, Levy A, Lazer S, Mazor M. Umbilical cord prolapse and perinatal outcomes. Int J Gynaecol Obstet. 2004;84(2):127-32.
Landon MB. Predicting uterine rupture in women undergoing trial of labor after prior cesarean delivery. Semin Perinatol. 2010 Aug;34(4):267-71.
Knight M., D. Tuffnell, P. Brocklehurst, et al. 2010. UK Obstetric Surveillance System. “Incidence and risk factors for amniotic-fluid embolism.” Obstet Gynecol 115 (5): 910–7.
McCormack R, Doherty D, Magann E, Hutchinson M, Newnham J. Antepartum bleeding of unknown origin in the second half of pregnancy and pregnancy outcomes. BJOG 2008;115:1451–1457.
Laughon SK, Zhang J, Grewal J, Sundaram R, Beaver J, Reddy UM. Induction of labor in a contemporary obstetric cohort. Am J Obstet Gynecol. 2012;206(6):486.e1-9.
Pariente G, Wiznitzer A, Sergienko R, Mazor M, Holcberg G, Sheiner E. Placental abruption: critical analysis of risk factors and perinatal outcomes. J Matern Fetal Neonatal Med. 2011;24(5):698-702.
Landon MB. Predicting uterine rupture in women undergoing trial of labor after prior cesarean delivery. Semin Perinatol. 2010 Aug;34(4):267-71.

Zdroj článku: “The Myth of A Safer Hospital Birth for Low Risk Pregnancies” dostupný na internetové adrese http://www.greenmedinfo.com/blog/myth-safer-hospital-birth-low-risk-pregnancies