Žena porodí. Dítě je zavinuto a umístěno do nedaleké postýlky k prospání či je vzato na sesternu, aby si matka mohla odpočinout. Navzdory této běžné praxi přináší výzkum zveřejněný v Biological Psychiatry nové důkazy, které hovoří, že separace novorozence od matky je pro něho velmi stresující.
Oddělování matek od jejich novorozenců je v nemocnicích běžná praxe, zvláště v západních kulturách. Separace je také běžná při akutních stavech či u předčasně narozených dětí, které jsou umisťovány do inkubátoru. Kromě toho, Americká akademie pediatrů zvláště nedoporučuje společné spaní s dítětem kvůli souvislosti se syndromem náhlého úmrtí (SIDS).
Lidé jsou jedinými savci, kteří praktikují takovouto separaci matky a dítěte. Avšak její dopady na dítě nebyly zatím známy. Vědci měřili variabilitu srdeční činnosti u dvoudenních spících dětí po dobu jedné hodiny během kontaktu kůže na kůži s matkou a během osamocení v postýlce vedle matčiny postele. Novorozenecká vegetativní činnost byla o 176 % vyšší a klidný spánek nižší o 86 % během separace v porovnání s kontaktem kůže na kůži.
Dr. John Krystal, redaktor Biological Psychiatry, komentoval nálezy studie takto: „Tato práce upozorňuje na významný vliv separace na dítě. Věděli jsme, že je to stresující, avšak tato aktuální studie naznačuje, že je to také hlavní fyziologický stresor pro dítě.“
Tento výzkum zdůraznil zvláštní rozpor: Při výzkumech se zvířaty je separace od matky běžným způsobem vytváření stresu, aby se mohly zkoumat škodlivé účinky na vyvíjející se mozek novorozence. Současně je separace lidských mláďat běžnou praxí, zvláště když je vyžadována speciální lékařská péče (například péče v inkubátoru). „Kontakt kůže na kůži s matkou odstraňuje tento rozpor a tyto výsledky jsou prvními kroky k přesnému porozumění, proč se daří lépe dětem ošetřovaným přímo na matce při kontaktu kůže na kůži ve srovnání s ošetřováním v inkubátorech,“ vysvětluje autor studie Dr. Barak Morgan.
Další výzkum je nutný k dalšímu porozumění odpovědi novorozence na separaci, včetně toho, zdali jde o přetrvávající reakci a zdali má nějaké dlouhodobé dopady na rozvoj nervového systému.
Nicméně, kontakt kůže na kůži má známé výhody a jistě budou všichni souhlasit, že zbytečné stresování novorozence je neakceptovatelné. Tak jako se objeví nové důkazy, výzvou pro lékaře bude začlenit kontakt kůže na kůži do běžné ošetřovatelské praxe, zatímco budou stále poskytovat další části novorozenecké lékařské péče.
Zdroj: Maternal Separation Stresses the Baby, Research Finds
Já nevím, proč se pořád všechno měří – měříme, dokazujeme, hloubáme o tom….copak je tak těžké přijmout fakt? Dítě oddělené od matky prožívá především nekonečnou bolest, emoční a psychickou nepohodu, strach, úzkost, marnost bytí a pocit, že energii, s kterou přišlo na svět, tady nikdo nechce. Ten proud lásky, který chce k matce vyslat, nikam nemůže nasměrovat. Prvotním úkolem, pro který přišlo na svět, je propojit ten nádherný proud lásky, štěstí, blaženosti s jiným takovým proudem, tedy s matkou nebo jinou blízkou bytostí, a nemůže. Nechápe to, je ztracené a zbloudilé. Zkusí se tedy propojit se Zdrojem, chce nahoru, chce zemřít, ale to taky nejde, drží ho tu fyzické tělo. Nechtějí ho nikde. Ten nekončící podcit samoty, opuštěnosti, marnosti, zbytečnosti, strachu, tu bolest a utrpení si nedovedete představit, musí se to prožít. Je to tak silný negativní pocit, že ho převážná většina lidí navždy zapomene, vytěsní z vědomí. A následky? Nemůžete v životě najít svůj cíl. Provázejí vás pocity marnosti, beznaděje, neschopnosti, zbytečnosti, nepřijetí po celý život. Nikdo vám při narození nepotvrdil, že jste a že jste tu dobře. Nechcete žít, místo života čekáte na smrt. Migrény, deprese, poruchy osobnosti. Ztuhlosti krku, šíje, poruchy dýchání, poruchy zažívání. Sklony prožívat lásku jako bolest, jen těžko se učíte přijímat a dávat lásku ve formě radosti a štěstí. Neschopnost se uvolnit, spočinout, cítit klid a bezpečí. Neschopnost snášet stres, zátěžové situace, vše vás rozhodí, nemáte pevný kořen, ukotvení, jste snadno ovlivnitelní. Jedno pozitivum: výrazná citlivost, jste schopni napojovat se na ostatní, na rostliny, zvířata, hmyz, cestujete v cizích životech a zážitcích (často na úkor sebe, to jak jste po porodu marně hledali, na koho se napojit), neumíte být v sobě, ale v druhých – pokud se umíte vracet, je to dobré, pokud to nezvládáte, je zde riziko psychóz a jiných duševních poruch. Copak to všechno lékařům, farmaceutům, vědcům, úředníkům, politikům a jiným, kteří rozhodují, copak to všechno nám všem nestačí, abychom udělali rychlou změnu?