V nepravidelných časových intervalech se v médiích jednou za čas objeví informace o nezdařeném porodu. Následné diskuze jsou však vždy velice podobné, ne-li přímo, jak se říká, „jako přes kopírák“. Nejčastějším výrokem v těchto diskuzích je v různých obměnách: „Nebýt lékaře, nepřežila bych já nebo mé dítě!“ To je určitě dobře, že se lékařům podařilo zachránit další život(y). Hlavní otázkou však je, neslýcháme to (anebo nečteme) příliš často?

Jestliže vyjdeme z výroků porodníků, kteří uklidňují maminky, že 80 až 90 % porodů proběhne bez komplikací, není zde trochu rozpor? Opravdu ty výkřiky o záchraně jsou zastoupeny pouze v těch zbylých deseti, maximálně dvaceti procentech? Na první pohled to tak nevypadá. Může to být však jen zdání. Podíváme-li se na statistiky, bohužel zjistíme, že porod bez jakéhokoliv zásahu může v českých porodnicích zažít pouze necelých 14 % žen. Není to málo? Kde je těch 80 %, popřípadě 90%?

Vypadá to, a statistiky to potvrzují, že rutina vítězí nad přirozeným průběhem porodu. Nejčastější rutinou je podávání oxytocinu (81,96%), amniotomie, poloha vleže při monitoru (většinou právě kvůli podávanému oxytocinu) apod. Dokonce i vědecké studie říkají, že jakmile zasáhneme do přirozeného porodu, přináší to celou kaskádu na sebe navazujících komplikací. Laicky řečeno, jakmile zasáhneme do něčeho, co funguje správně, fungovat správně přestane.

Podíváme-li se na příbalový leták oxytocinu, jistě nás napadne otázka – není náhodou toto jedna z odpovědí na otázku, proč tolik žen musí být při porodu zachraňováno?

„Nežádoucí účinky

Nejčastěji dochází ke zvýšenému poporodnímu krvácení, hypoprotrombinémii či zvýšené fragilitě erytrocytů.

V literatuře popisované zvýšené riziko hemoragií a tromboembolií nebylo klinicky prokázáno.

Ojediněle se může objevit zvracení, alergické reakce a arytmie (nejčastěji bradykardie matky nebo plodu). Po prolongovaných intravenózních infúzích může vzácně dojít k retenci vody až otravě vodou, alteraci plodových ozev, k hypertenzi a subarachnoidálnímu krvácení či k hypotenzi a šoku.

Předávkování

Vysoké dávky oxytocinu mohou vyvolat hyperstimulaci dělohy s hypertonickými kontrakcemi, které mohou poškodit plod asfyxií nebo anoxií, nebo vést k ruptuře dělohy či poporodní hemoragii.

Dočasná hyperaktivita dělohy po předávkování oxytocinem může, ale nemusí mít souvislost s přecitlivělostí na tento přípravek.

V závažnějších případech může vést předávkování oxytocinem k hyponatrémii nebo k intoxikaci vodou, zejména při současném nadměrném přívodu tekutin. Vysoká jednorázová dávka podaná intravenózně by mohla vyvolat srdeční arytmii.“ (zdroj: http://www.farmaceutika.info/oxytocin-ferring-leciva-2-iu)

Pokud se podává téměř každé rodičce rutinně oxytocin, aniž by to skutečně potřebovala, je velká pravděpodobnost, že dojde k dominovému efektu. Při čtení nežádoucích účinků oxytocinu se mi vybavují ony příspěvky v diskuzích o zachráněném porodu…