Základní potřebou rodičky je pocit bezpečí. Jakmile se žena necítí být v bezpečí, může se porod zpomalit, až skoro zastavit, či jinak zkomplikovat. Je tedy nutné zajistit rodící ženě to, co potřebuje – bezpečí. Tlumené světlo, tiché místo, teplo… 

Fyziologické reference porodu

Během porodu se musí plod náhle přizpůsobit dramatickým změnám v jeho prostředí. Musí se chránit a to prostřednictvím uvolňování hormonů jako je noradrenalin a endorfiny. Dlouho před „industrializací“ porodu všechny kultury narušovaly porodní proces a tím prostředí uvnitř dělohy v průběhu porodu, i když pouze skrz víru a rituály. Toto je proč musíme nejprve odkazovat na fyziologické perspektivy. Fyziologie je to, co je univerzální a jde napříč kulturami a nabízí určitý srovnávací bod. Jen tak mohou být efekty všech obvyklých odchylek od fyziologie snáze interpretovatelné.

Lidé jako savci

Všichni savci rodí díky náhlému uvolnění hormonů. Jeden z těchto hormonů – jmenovitě oxytocin – hraje klíčovou roli. Je nutný ke kontrakcím dělohy pro porod dítěte a placenty. Je zahrnutý při zahájení mateřské lásky: je součástí skutečného „koktejlu hormonů lásky“ (mezi dalšími součástmi tohoto koktejlu jsou endorfiny, prolaktin, vasopressin).

Savci mohou také uvolňovat nouzový hormon – adrenalin – jehož efekt je zastavit uvolňování oxytocinu. Tento nouzový hormon adrenalin je uvolňován v případě možného nebezpečí.

Fakt, že adrenalin a oxytocin jsou antagonisté, vysvětluje, že základní potřebou savců při porodu je pocit bezpečí. V divoké přírodě nemůže samička porodit pokud ji hrozí nějaké nebezpečí, například přítomnost predátora v okolí. V tomto případě je výhodné uvolnit adrenalin, který přináší více krve do kosterního svalstva a přináší více energie k boji nebo k útěku; je také výhodný pro zastavení uvolňování oxytocinu a přerušení porodu.

Existuje celá škála situací spojovaných s uvolňováním adrenalinu. Savci uvolňují adrenalin, když se cítí být sledování. Je patrné, že spoléhají na různé strategie, jak se cítit nepozorovaní při porodu: soukromí je další základní potřebou. Nouzový hormon je také zahrnut při termoregulaci. Jednou ze známých rolí adrenalinu je v chladném prostředí, kdy spustí proces vazokonstrikce (pozn. stažení cév, proces, při kterém dochází k zúžení cév, zejména tepen a žil). To vysvětluje, proč musí být savci při porodu v dostatečně teplém prostředí, podle adaptability druhů.

Protože lidé jsou savci, tyto fyziologické úvahy předpokládají, že aby žena porodila, musí se cítit bezpečně, bez pocitu pozorování, v dostatečně teplém místě.

Hendikep lidský

Jelikož fyziologická perspektiva může snadno identifikovat základní potřeby rodící ženy, může také snadno uchopit specificky lidské hendikepy v čase okolo porodu. Lidský hendikep je spojován s velkým rozvojem té části mozku nazývané neokortex. Díky našemu vysoce rozvinutému neokortexu umíme chodit, počítat, logicky a racionálně uvažovat. Náš neokortex je původním nástrojem, který slouží starým mozkovým strukturám jako prostředek podporující náš pud sebezáchovy. Důležité je, že kontroluje primitivnější mozkové struktury a dokáže zastavit porod (stejně jako jakýkoliv sexuální zážitek).

Příroda našla řešení jak překonat tento lidský hendikep v čase porodu. Neokortex musí být v klidu, aby primitivní mozkové struktury mohly snadněji uvolnit důležité hormony. To je proč by měly rodící ženy směřovat k odstřihnutí se od okolního světa, zapomenout na to, co kdy četly nebo se naučily; měly by se odvážit dělat věci, které by civilizované ženy nikdy nedělaly v běžném sociálním životě (odvážit se křičet, klít, být nezdvořilé apod.); mohou se nacházet v nejméně očekávané, často primitivní pozici na čtyřech. Slyšel jsem ženy říkat poté: „Byla jsem na jiné planetě“. Když je rodící žena na „jiné planetě“ znamená to, že aktivita neokortexu byla redukována. Tato redukce aktivity neokortexu je nezbytným aspektem fyziologie lidského porodu.

Tento aspekt fyziologie lidského porodu znamená, že jednou ze základních potřeb rodící ženy je být chráněna proti jakémukoliv způsobu stimulace neokortexu. Z určitého úhlu pohledu je užitečné vysvětlit, co to znamená a shrnout tyto dobře známe faktory, které mohou stimulovat lidský neokortex.

Jazyk, zvláště racionální jazyk, je jedním z těchto faktorů. Když komunikujeme, zpracováváme to, co vnímáme, svým neokortexem. To například znamená, že hlavní kvalitou personálu při porodu je držet se zpátky, být tichý a vyhýbat se precizním otázkám. Představte si ženu při těžkém porodu nacházející se na „jiné planetě“. Touží křičet, touží dělat věci, které by jindy nedělala, zapomněla, co se kdy učila nebo četla v knihách, ztratila pojem o čase a pak se ocitá v nečekané pozici, kdy se ji někdo ptá na přesný čas jejich prvních kontrakcí! Ačkoliv je to zdánlivě jednoduché, bude to trvat pravděpodobně dlouhou dobu, znovuobjevit, že personál při porodu musí zůstat tak tichý, jak je to jen možné.

Jasné světlo je dalším faktorem, který stimuluje lidský neokortex. Elektroencefalografové vědí, že trasa znázorňující mozkovou aktivitu může být ovlivněna vizuální stimulací. Obvykle zatahujeme závěsy a vypínáme osvětlení, když chceme snížit aktivitu našeho intelektu, když jdeme spát. To značí, že z fyziologické perspektivy, tlumené světlo usnadňuje porod. Bude to trvat dlouhou dobu, přesvědčit zdravotníky, že toto je vážný problém. Je patrné, že jakmile je žena „na jiné planetě“, spontánně zaujímá takové polohy, při kterých se chrání vizuální stimulaci. Například může být na čtyřech nebo jako při modlitbě. Kromě uvolnění křížových bolestí, tato poloha skýtá mnoho pozitivních účinků, jako je eliminace hlavní příčiny pro tíseň plodu (žádné utlačování velkých cév podél páteře) a usnadnění rotace miminka.

Pocit, že jsme sledováni, může být prezentován také jako typ stimulace neokortexu. Fyziologická odpověď na přítomnost pozorovatele byla vědecky studována. Faktem je, a je to všeobecně známo, že se cítíme jinak, když víme, že jsme sledováni. Jinými slovy, soukromí je faktorem, který snižuje kontrolu neokortexu. Je ironií, že všichni ne-lidští savci, kteří nemají tak rozvinutý neokortex jako my, mají strategii jak porodit v soukromí – ti, kteří jsou normálně aktivní během noci, jako krysy, mají tendenci rodit během dne, a naopak jiní, jako koně, jsou aktivní během dne a mají tendenci rodit v noci. Divoké kozy rodí v nejméně přístupných horských oblastech. Naši blízcí příbuzní šimpanzi se také vzdalují své skupině. Důležitost soukromí znamená, že je zde rozdíl mezi přístupem porodní asistentky, která stojí před rodící ženou a sleduje ji, a tou, která sedí v rohu místnosti. Znamená to také, že bychom se měli zdráhat používat zařízení, která můžou být vnímána jako druh sledování, ať už je to kamera či elektronický fetální monitor.

V podstatě každá situace, která pravděpodobně zvýší uvolňování adrenalinu, může být uvažována v rámci faktorů, které stimulují neokortex. Jestliže existuje možné nebezpečí, je nezbytné zůstat ostražitý a pozorný. Další způsob, jak dospět k závěru, že pocit bezpečí je základní potřebou.

Mechanické potíže související s porodem Homo Sapiens jsou také spojovány s rozvojem mozku. V době porodu je menší průměr hlavy miminka (která není přesná koule) přibližně stejný, jako větší průměr matčiny pánve (která není přesný kužel). Evoluční proces vytvořil kombinaci řešení za účelem dosažení hranic toho, co je možné.

Prvním řešením bylo zkrátit těhotenství na co nejkratší možnou dobu, takže v jistém smyslu se člověk rodí předčasně. Navíc jsme si vědomi, že těhotná matka může do jisté míry přizpůsobit velikost plodu vlastní velikosti tím, že upravuje tok krve a dostupnost živin pro plod. To je proč náhradní matky nosící embryo dárce od větších genetických rodičů, rodí menší děti, než by se mohlo očekávat.

Z mechanického úhlu pohledu musí být hlava miminka tak pružná, jak je to jenom možné. Nejmenší průměr představuje samo miminko před stočením se dolů, aby prošlo pánví matky. Porod lidského dítěte je komplexem asymetrických fenoménů. Mateřská pánev je nejširší příčně na vstupu a nejširší podélně na výstupu. Proces „tvarování“ může lehce změnit tvar lebky dítěte, pokud je to nutné.

Naši blízcí příbuzní

Když se zmíníme o mechanických zvláštnostech lidského porodu, neubráníme se srovnání s našimi blízkými příbuznými – s šimpanzi. Hlavička malého šimpanze při porodu zabírá podstatně menší prostor v matčině pánvi a matčina pochva je přesně uprostřed, takže sestup hlavičky dítěte je tak symetrický a tak přímý, jak je to jenom možné. Vypadá to, že jakmile jsme se separovali od jiných šimpanzů, po dlouhou dobu evoluce humanoidních druhů, nastal konflikt mezi pohybováním se po dvou a ve stejnou chvíli stále se zvětšujícím mozkem. Mozek moderního Homo je čtyřikrát větší než mozek našeho slavného předka Lucy. Je zde konflikt v našem druhu, protože pánev přizpůsobená vzpřímené poloze musí být úzká, aby nohy mohly být blízko u sebe pod páteří, což usnadňuje přenášení síly z nohy na páteř během běhu. Vzpřímená poloha je předpokladem rozvoje mozku. Můžeme nést těžkou váhu na hlavě, když jsme ve vzpřímené poloze. Savci chodící po čtyřech nemohou dosáhnout totéž. To je zřejmý důvod, proč proces evoluce našel další řešení, a to tak, že zvětšil ženskou pánev tak, aby byl porod „velko-mozké opice“ možný: čím rychleji mohli naši předkové běhat, tím pravděpodobněji mohli přežít.

Proč jsou lidé zvláštností

Fyziologové neustále odkazují na to, co se naučili od ne-lidských savců. To vede k tomu, abychom měli na paměti hlavní rozdíly mezi lidmi a ostatními druhy. Jedním z hlavním rozdílů je ten, že efekt narušení porodního procesu na mateřské chování je více evidentní na individuálním stupni mezi ne-lidskými savci.

Nesčetné pokusy se zvířaty potvrdily, že mateřské chování může být dramaticky narušeno celkovou anestézií. Téměř před sto lety, v Jižní Africe, Eugene Marais dělal experiment, aby potvrdil svou intuici básníka, že existuje spojitost mezi porodní bolestí a mateřskou láskou. (1) Studoval skupinu šedesáti ovcí. Věděl, že ve stádu není jediná ovce, která by odmítla mládě v posledních patnácti letech. Poté zkoušel aplikovat rodícím ovcím trochu chloroformu a éteru a zaznamenal, že matky odmítly poté přijmout novorozená jehňata. Mateřské chování je také velmi narušeno při místní anestezii. V osmdesátých letech 20. století Krehbiel a Poindron studovali důsledky epidurální anestezie na rodící ovce. (2) Závěry této studie se dají snadno shrnout: když rodící ovce dostaly epidurální anestezii, nemohly pečovat o svá jehňata.

Dnes jsou císařské řezy běžné i ve veterinárním lékařství, zvláště mezi psy. To je možné od dob, kdy lidé kompenzují nedostatečné mateřské chování pomoci ošetřovatelství a dávají, pokud je to nutné, komerční psí mléčné náhražky. Efekt císařského řezu na mateřské chování primátů je dobře zdokumentované, protože několik druhů opic je používáno jako laboratorní zvířata. To je případ „makaků pojídajících kraby“ a makaků rhesus. (3) U těchto druhů se matky nestarají o své děti, jestliže jsou po císařském řezu. Personál laboratoře musí roznést vaginální sekret na tělo dítěte, aby zahájili matčin zájem o novorozence.

Nepotřebujeme násobit příklady pokusů se zvířaty a zkoumání primátů používajíc vědce k přesvědčení, že císařské řezy – nebo pouze anestezie potřebná pro tuto operaci – může dramaticky změnit chování matky savců obecně. V tomto ohledu jsou lidé jiní. Milióny žen na celém světě se starají o své děti po císařském řezu nebo jednoduše po porodu s epidurálem.

Víme proč je chování lidí více komplexní a složitější na interpretaci, než chování ostatních savců, zahrnujících primáty. (4) Lidské bytosti mají rozvinuté sofistikované způsoby komunikace. Mluví. Tvoří kulturu. Jejich chování je méně přímo ovlivněno jejich hormonální rovnováhou a více přímo ovlivněno kulturním prostředím. Když žena zjistí, že čeká dítě, může očekávat projevení určitého mateřského chování. To neznamená, že se nemůžeme učit od ne-lidských savců. Působivé a okamžité odpovědi v chování zvířat naznačuje otázky, které bychom si měli klást.

Pokud jde o lidské bytosti, otázky musí zahrnovat termíny jako „civilizace“ nebo „kultura“. Například: Jestliže ostatní savci se nestarají o své děti po císařském řezu, musíme se ptát: „Jaká je budoucnost civilizace narozených císařským řezem?“.

Zdroje:
1 – Marais EN. The soul of the white ant. Methuen. London 1937.
2 – Krehbiel D, Poindron P. Peridural anaesthesia disturbs maternal behaviour in primiparous and multiparous parturient ewes. Physiology and behavior 1987; 40: 463-72.
3 – Lundbland E.G., Hodgen G.D. Induction of maternal-infant bonding in rhesus and cynomolgus monkeys after caesarian delivery. Lab. Anim. Sci 1980; 30: 913.
4 – Odent M. The Scientification of Love. Free Association Books 1999 (2nd ed 2001).

Převzato ze stránky Michela Odenta www.wombecology.com (Zdroj: http://www.wombecology.com/physiological.html)